FC Hlučín – Fan page

Tři roky se už ale fotbalu nevěnuje, byť nabídky měl, naposledy se mu ozvala Opava, když ještě hrála Fotbalovou národní ligu. V říjnu padesátiletý Jiří Bartl po dlouhém přemýšlení byl nucen odmítnout.

„Bohužel nešlo to, povinnosti v rodinné firmě mi to nedovolily,“ přiznává autor jednapadesáti prvoligových branek žijící nyní v Dobříši. Fotbal si občas chodí zahrát za starou gardu, jinak bedlivě sleduje svého syna Daniela hrajícího za Žižkov.

Jiří Bartl je také vášnivým potápěčem, pravidelně jezdí do Thajska, vedle toho propadl i tenisu. „Uvažuji, že bych se přihlásil i na nějaký turnaj neregistrovaných hráčů,“ usmívá se Bartl, který za svou úspěšnou kariéru nastřádal 204 prvoligových startů.

Jiří, co v současné době vy a fotbal?

Každou neděli chodím, pokud hraje doma, v 10.15 na Žižkov se dívat na svého syna. To je můj veškerý kontakt s fotbalem, sám ho na žádné úrovni momentálně nedělám.

Chybí vám fotbal?

Pravdu? Chybí a moc.

Nabídky nejsou, nebo jste tak pracovně vytížený, že na fotbal nemáte čas?

V době, kdy jsem se přestěhoval do Čech a stal jsem se takzvanou naplaveninou, přišla mi nabídka z Moravy. Situace je ale taková, že práce v naší rodinné fi rmě mi to nedovoluje. Nemohu nyní z ní vystoupit a jít dělat jinou práci.

Ta byla z Opavy?

Jedna z nich byla z Opavy. Hrozně jsem nad ní přemýšlel, protože na Opavu se nedá zapomenout, na vynikající fanoušky, pověstnou opavskou atmosféru, kterou jsem tam zažil jako hráč. Ozvali se mi několikrát. Dokonce i sondovali, zda bych chtěl pracovat i v jiné funkci než jeho trenér.

Přemýšlel jste nad Opavou hodně?

Ano, přemýšlel. Přece jenom v Opavě jsem prožil úspěšnou část svého fotbalového života. Nezapomenutelní fanoušci, byla to fotbalová pohádka. Musím přiznat, že mě tato nabídka hodně potěšila. Trochu mě jen mrzí, že v době, kdy jsem žil na Moravě, si nikdo na mě v Opavě nevzpomněl, ani když se trenéři měnili a já nebyl ani, jak se říká, v osudí.

Můžete prozradit, jakým druhem podnikání se vaše firma zaobírá?

Děláme v oblasti medicíny, export a import léčiv.

Vy osobně máte na starosti co?

Jsme malou rodinnou firmou, ve které využíváme kontaktů, já i svých fotbalových, moje žena, která dlouhá léta pracovala v medicíně, zajišťuje odbornou stránku. Osobně mám na starosti export. Docela i cestuji.

Fotbal jste úplně odstavil na vedlejší kolej?

To ne. Nyní mi končí trenérská profilicence a musím jít na doškolení a tím se nabízí i to, že bych chtěl pokračovat jako trenér. Jak se říká, nikdy neříkej nikdy.

K vašim velkým koníčkům patří potápění…

(usměje se) Čím dál více.

Když jsme se spolu naposledy bavili, snil jste o tom, že budete mít v Thajsku potápěčskou školu pro turisty…

Trochu jsme šli jiným směrem. Je ale pravdou, že v Thajsku máme bydlení a jezdíme se o to starat.

Kolik dní v roce trávíte v Thajsku?

Zhruba dva až tři měsíce v roce, ale ne nepřetržitě. Vždy tak na dvě až tři návštěvy za rok.

Pojďme krátce k vašemu synovi Danovi. Hraje na Žižkově, ale zájem byl o něj i v Holandsku, podle posledních informací ale zatím nepřestoupil…

Byl na testech v holandském Heerenveenu. Trenérovi se líbil, měl o něj zájem. Bohužel kluby se na jeho přestupu nedohodly. Obdobně dopadl i v řeckém Heraklionu. I zde to ztroskotalo na financích, alespoň takové informace mám já.

Nějaký ten rok bydlíte nedaleko od Prahy, cítíte se už Pražákem?

V době, kdy jsem ještě bydlel na Moravě a trénoval v Teplicích, dělal mi asistenta Michal Horňák, kluk ze Vsetína, který hrál dlouho za Spartu a žije v Praze. Tuhle otázku jsem mu položil také a on mi odpověděl: Já su z Prahy. A tak je to i se mnou. Jak jsem už řekl, jsem taková naplavenina, ale Morava je Morava.

V Hlučíně jste působil pouze necelou sezonu, ale máte to tady hodně rád…

Mám, v Lumíru Kotovi, Danu Černajovi a Šafovi, co má na starosti hřiště, jsem našel přátele, v jejich očích vidím, že mě rádi vidí, i proto jsem se zde zastavil. Měl jsem služební cestu na Slovensko, cestou zpět jsem přespal u sestry a šel si zahrát, večer se vracím domů. Byl jsem pozván i na Vánoční zápas do Opavy. Volal mi Lumír Sedláček, omluvil jsem se mu z časových důvodů.

Nastoupil totiž na hrotu útoku a skóroval. V současné době kryje záda Matúši Kozáčikovi v plzeňské Viktorii, se kterou okusil atmosféru milionářské Ligy mistrů.

Petr Bolek je fotbalista, jehož kariéru angažmá v Hlučíně nastartovalo. Byť se jednalo o pouhý půlrok ve druhé lize.

„V podstatě to byl můj první klub, kde jsem chytal. Hráli jsme druhou ligu a vzpomínám na to rád, určitě mi to pomohlo k nastartování kariéry. Navíc v Hlučíně bydlím,“ pousmál se Petr Bolek, který si na fotbalový chléb vydělával mj. i v Turecku v istanbulském výběru Kasımpasa.

O moc povedený půlroční pobyt se ale nejednalo. „Turecký fotbal byl velmi kvalitní a v současnosti to platí také. Pro Turecko je typické, že si vás vybere trenér. Často se však stává, že jej za tři nebo čtyři kola vyhodí a pak jste nežádoucí. Přijde nový kouč, který si jede svoje, a spousta hráčů je na druhé koleji,“ řekl devětadvacetiletý gólman.

Na atmosféru v hledišti si ale stěžovat nemohl. „Byla vynikající, i když Kasimpasa byla na turecké poměry něco jako Viktoria Žižkov v porovnání s dalšími kluby v Praze. Při zápasech s Galatasarayem nebo Besiktasem to ale byl pořádný hukot. Turečtí fanoušci jsou fanatici,“ popisoval odchovanec ostravského Baníku.

Z Istanbulu se Bolek stěhoval do slovenské Senice, a pokud mu angažmá v Turecku nevyšlo, naSlovensku to byl pravý opak. „Tam to bylo výborné, vzpomínám na to zatím jako na nejlepší angažmá. Nemůžu říct nic špatného,“ chválil zkušený gólman. Ten byl na Slovensku dvakrát v řadě vyhlášen nejlepším brankářem Corgoň ligy a udržel neprůstřelnost dlouhých 797 minut.

Následoval přestup do Plzně, kde se dočkal hned v první sezoně mistrovského titulu. V letošním ročníku si Bolek mohl vychutnat speciální atmosféru Champions League, i když z pozice brankářské dvojky. „Jsem dvojka, ale na druhé straně, kdyby mi někdo v začátcích kariéry řekl, že budu dělat dvojku v týmu, který hraje Ligu mistrů, určitě bych to bral. Beru to jinak, sice nehraju, ale můžu figurovat v takovém mužstvu, což se počítá,“ řekl bývalý mládežnický reprezentant a pokračoval:

„Navíc jsem tuhle situaci už zažil předtím v Liberci, který hrál pohár UEFA, a já jsem byl v roli náhradního brankáře. Novinka to pro mě tedy nebyla, ale je jasné, že teď je to jiné. Přece jen potkat špičkové týmy jako Barcelona nebo Bayern, to je úplně jiný level. Doma jsme s nimi hráli důstojně, zážitkem ale bylo vůbec tyto kluby potkat.“

Plzeň nakonec obsadila v základní skupině Ligy mistrů třetí příčku, a na jaře tak bude bojovat v Evropské lize. „Myslím si, že skupina pro nás nakonec lépe dopadnout nemohla. Nemohli jsme počítat s tím, že budeme třeba druzí. Třetí místo bylo podle mého maximum, čeho jsme mohli dosáhnout,“ řekl fotbalista, který byl dokonce na testech v anglickém Newcastlu.

Ve Viktorii dělá Bolek dvojku, nemůže se se změnou trenéra blýskat na lepší časy? „Je to sport, trenér Vrba odchází a něco skončilo. Mohlo by to tak být, ale snažím se na to dívat realisticky a spíš si myslím, že se tak nestane. Matúš Kozáčik odchytal poslední rok a půl výborně a muselo by se stát něco nepředvídatelného, aby nebyl jedničkou.

Neočekávám, že budeme s novým trenérem začínat na stejné startovní čáře. Matúš si svými výkony vybudoval pevnou pozici,“ bral to vyrovnaně bývalý hlučínský brankář.

Jak to vypadá s jeho budoucností v Plzni? Hrozí odchod jinam? „S teď už bývalým realizačním týmem a trenérem brankářů jsme se bavili, že bych chtěl někam odejít. Záleželo na tom, jestli se na jaře postoupí do pohárů, nebo ne. Postoupilo se, takže nevím, jestli je to aktuální a zda by mě Plzeň byla ochotna uvolnit,“ vysvětlil Bolek a dodal:

„Bude se to řešit v lednu, ale sám nejsem nakloněný ničemu. Beru to tak, že v Plzni jsem rád. Sice nehraju, to je druhá věc, ale na druhé straně, když mě nepustí, nebudu dělat uraženého.“

..rozhovor vznikal v polovině prosince, pozn. redakce..

Rodák z Frýdku-Místku, s vizáží rockera, hlučínský klub pozvedl, vytáhl ho ze sestupových příček, jeho třetí mise se tak dá hodnotit úspěšně. „Bodů jsme mohli mít více, některé zápasy jsme pokazili a zbytečně v nich ztratili body,“ zdůrazňuje Petr Samec. „Jaro lehké nebude,“ dodává trenér, který má za sebou i jednoroční exotické angažmá v Kuvajtu.

Byť mu bude v únoru padesát, stále ho to táhne na hřiště i jako hráče. „Registračku mám v Hlučíně, samozřejmě že na MSFL by to nebylo, ale na nějakou nižší soutěž bych si ještě troufl. Kamarádi už situaci sondovali, uvidíme na jaře,“ pousmál se Petr Samec.

Petře, říká se, že člověk dvakrát nevstoupí do téže řeky. Na vás se to ale nevztahuje, myslím tím ve spojení s Hlučínem…

To je pravda, do Hlučína se vracím jako kouč potřetí. Svou trenérskou kariéru jsem v něm začal, poté jsem si na rok odskočil do Opavy, zase se vrátil a teď jsem v Hlučíně znovu. Jsme si prostě souzeni. Prožil jsem zde krásné roky i jako hráč.

Donedávna jste ještě hrával v nižších soutěžích. Jaká je aktuální situace? Už jste pověsil definitivně kopačky na hřebík?

Abych pravdu řekl, tak ne. Pohrávám si s myšlenkou, že bych si ještě někde zahrál. I když věk člověk nezastaví, cítím se dobře. Registračku mám v Hlučíně, ale věřím, že klub by mě na hostování do nižší soutěže pustil.

Naposledy jste hrával pod Romanem Divinou, ten nyní trénuje Darkovičky…

(usměje se) I to se může stát. Mám spoustu kamarádů, kteří trénují nebo jsou nějak zainteresováni v klubech nižších soutěží. Musím přiznat, že situaci sondovali. Uvidíme, co jaro nakonec přinese.

Třeba naskočíte za Hlučín…

S tím počítám, už jsem dostal nominaci na exhibiční zápas, který se v Hlučíně odehraje před Vánoci, 21. prosince.

Po návratu z Kuvajtu jste trénoval v Orlové, pak v Porubě, respektive Vítkovicích, které hrály krajský přebor. Jenomže tam jste skončil a byl bez angažmá. Věřil jste, že dostanete angažmá ve velkém fotbalu?

Fotbal mě baví, dělám ho celý život, něco jsem už odtrénoval, doufal jsem, že se něco naskytne. Jsem rád, že se Hlučín ozval. Rád bych se odrazil ještě výše, neberu MSFL jako konečnou stanici. Člověk musí mít ambice. Měl jsem je jako hráč, dostal jsem se až do reprezentace. Mám je nyní i jako trenér.

Poté, co jste skončil ve Vítkovicích, jste ale chodil i do civilního zaměstnání…

Mám rodinu, musím ji živit. Luxus nechodit do práce jsem si dovolit nemohl. Rozvážel jsem obědy, byla to pro mě velká změna, neboť do té doby mě živil jen fotbal. Ale i to k životu patří, člověk se musí umět podřídit.

Platí ještě to, že pravidelně stíháte za víkend zhlédnout i několik dalších zápasů vedle Hlučína?

Chodím se dívat pravidelně, a to i na nižší soutěže. Hraje v nich spousta šikovných fotbalistů. Není vyloučeno, že některý z nich se objeví i v zimní přípravě Hlučína.

Neodpustím si otázku směrem k Baníku, klubu, se kterým jste srdcem spjatý. Současná situace na Bazalech vás určitě netěší…

Netěší, netěší. Obecně ve fotbale nejsou peníze. Problémy nemá jenom Baník. Pokud nejste ekonomicky silný, nemáte hráče, nemáte výsledky, což se odráží i na návštěvnosti. Baníku přeji, aby se zvedl.

Pojďme nyní k Hlučínu. Odpovídá desátá příčka možnostem klubu?

Přišel jsem k týmu v rozehrané soutěži. Začátek nebyl ideální. Po porážce v Kroměříži jsme se dokázali zvednout. Ze čtyř utkání jsme udělali deset bodů a zdálo se, že jsme se z krize dostali. Jenomže přišel nešťastný pohár s Boleslaví. Padli jsme znovu na dno, chytli jsme čtyři porážky v řadě. Naštěstí závěr nám už vyšel. Tým měl na to, aby uhrál více bodů. Podzim v podání Hlučína připomínal slušnou houpačku.

Střelecky se trápil elitní kanonýr Martin Hanus. Trefil se až v posledním zápase podzimu, vy jste nad ním držel stále ochrannou ruku…

Martin góly dávat umí. V každém zápase se do nějaké šance dostal, bohužel ji neproměnil. Trpěl i tím, že jsme změnili rozestavení. Někteří hráči nepochopili, co od nich chci, a Martin dostával méně balonů.

Dozná hlučínský kádr v zimě hodně změn?

Potřebujeme posílit, chybí nám kvalita. Otázkou jsou ale finanční možnosti klubu, od toho se bude všechno odvíjet.

Hlučín dokázal obrat o body oba favority, jak Sigmu, tak Opavu…

Samozřejmě že každý dobrý výsledek se silným týmem potěší. Letošní ročník MSFL je vyrovnaný, o body dokáže obrat každý každého, o to je soutěž zajímavější.

Před sezonou byla do role jasného favorita pasována Opava, nicméně přezimuje na druhém místě…

Svým způsobem je to překvapení. Čekal jsem, že to bude z její strany lepší. Zatím jí to nešlape podle představ jak výsledkově, tak herně. Podle mě ale jaro budou mít lepší a postoupí.

„Věřil jsem, že  lidi přijdou a oni přišli. Zápas se povedl, jde o první vlaštovku. Chci, abychom tímto zápasem započali tradici,“ řekl majitel FC Hlučín Lumír Kot. Vedle aktérů na hřišti nechyběli v Hlučíně zajímaví hosté jako například Pavel Srníček, Verner Lička, František Černík nebo Ján Moravčík. „Před zápasem jsem tipoval remízu, jsem rád, že mě kluci poslechli,“ usmál se Kot.

Hlučín zelení – Hlučín žlutí 7:7 (3:4)
Branky: Bolek 2, L. Buchvaldek 2, V. Coufal, Melecký, Jurča – M. Hanus 3, V. Daněk 2, Bartl, Samec. Rozhodčí: Proske, Kotík, Picmaus, Duda, Havlík. ŽK: M. Hanus. Diváci: 300

Hlučín zelení: Pavlenka – V. Coufal, Žižka, Marcel Lička, Hornyak, Bolek, Melecký, P. Drozd, Buchvaldekk, Jurča, Dušek, Polášek, Adámek, Mac
Hlučín žlutí: Puchký – Hajný, Bogdaň, Kolínek, Dressler, V. Daněk, Samec, Veselý, Stronati, Bartl, M. Hanus, Levčík, M. Daněk, Ondrušík

Hanus rozhodčím, Buchvaldek nedal penaltu

Kromě čtrnácti branek viděli diváci také jeden zajímavý úkaz. Ve druhém poločase uviděl Martin Hanus z ruky rozhodčího Proskeho žlutou kartu. Došlo k ostré výměně názorů a celý konflikt vyústil ve výměnu dresů. Hlučínskému kanonýrovi šlo pískání očividně lépe než střílení branek.

Na hattrick měla políčeno opora reprezentační osmnáctky Lukáš Buchvaldek. Bohužel pokutový kop nedal. Zřejmě si šetřil síly na nohejbalový zápas proti sportovnímu řediteli FC Hlučín Danielu Černajovi.

„Nápad vzešel z hlavy majitele Lumíra Kota. Oslovili jsme řadu našich bývalých hráčů, odpovědi byly vesměs kladné,“ řekl sportovní ředitel FC Hlučín Daniel Černaj. „Chybět by neměl vynikající brankář Pavel Srníček. Účast přislíbil i hokejový obránce Pavel Kubina nebo brankář Plzně Petr Bolek,“ pokračoval Černaj.

Nastoupit by proti sobě měl současný tým Hlučína a jeho bývalí hráči. Kdo se dále v Hlučíně představí? Václav Daněk, Jiří Bartl, Peter Drozd, Petr Samec, Ivo Müller, Pavel Hajný, Zsolt Hornyak. Verner Lička, Jaroslav Kolínek, Ján Moravčík, Daniel Černaj, Lumír Kot, Vladimír Coufal, Michal Daněk, Petr Dušek, Patrizio Stronati, Daniel Bartl, Jiří Pavlenka, Lukáš Železník, Patrik Dressler nebo Michal Skwarczek.

Připraveno je také bohaté občerstvení, včetně zabijačkových specialit.

„Frýdek chtěl utkání absolvovat proto, aby si ozkoušel potenciální posily, které má na testech. Já si v tomto duelu u některých hráčů ozkoušel, zda jsou schopni hrát i na jiných postech,“ vysvětloval hlučínský trenér Petr Samec.

Frýdek-Místek – Hlučín 2:4 (0:2)
Branky Hlučína: Murat, Ptáček, Ondrušík, Lukáš
Hlučín: Andrejko – Polášek (46. M. Hanus), Štefek, Hudeczek, Malchárek – Váňa, Lukáš, Ondrušík, Mucha – Ptáček, Murat (46. Bogdaň). Trenér: Petr Samec

Petr Dušek

Martine, asi jste nečekal, že na první gól sezony budete čekat až do osmaosmdesáté minuty posledního utkání podzimu…

To už ani není podzimní zápas, jedná se o předehrávku prvního kola jarní části. Jaro mívám vždycky dobré, ještě se musím podívat, jak velký má náskok nejlepší střelec, ať vím, jaká mě čeká stíhačka, na jaře ještě zamíchám kartami. Ale, vážně, jsem rád, že mi to tam už spadlo, nečekal jsem, že mě potká tak dlouhý půst.

Jaký byl premiérový gól sezony?

Už v prvním poločase jsem měl šance, hlavně po centrovaných míčích, se kterými měl Žďár velké problémy. Místy jsem začínal nabývat dojmu, že už se snad do konce kariéry netrefím. Nakonec jsem se dočkal, gól padl po centru, přesně tak, jak jsme to chtěli hrát. Jejich gólman nepůsobil moc jistým dojmem, měli jsme toho využít daleko více.

Hlučín nakonec po špatném vstupu do sezony závěr zvládl. Jak se říká, konec dobrý, všechno dobré…

Pomohla nám remíza s Opavou, která nás nakopla. V posledních dvou kolech jsme porazili naše dva přímé konkurenty v boji o záchranu a tím jsme alespoň malinko odčinili špatný vstup do sezony. Rozhodně jsme pomýšleli na vyšší příčky. Na jaře musíme zabrat a naše postavenívýrazně vylepšit.

Vy jste dnes hrál o víc, než o první gól. Pokud byste se netrefil, stálo by vás, to docela dost peněz…

Je to tak, měl jsem uzavřené dvě sázky. Kdybych se netrefil, musel bych pohostit v místní hospodě stůl štamgastů. Navíc v případě porážky bych platil celé hospodě.

Dá se říci, že vám spadl kámen ze srdce…

Štamgasty bych unesl, ale horší by to bylo v případě porážky. Věřil jsem, že to zvládneme, domajsme nemohli poslední zápas prohrát, což se nakonec i potvrdilo.

Velkou trpělivost s vámi musel mít i trenér Petr Samec, dával vám stále důvěru…

Nemyslím si, že bych hrával nějak špatně i v předchozích zápasech. Do šancí jsem se dostával, bohužel smůla byla v tom, že mi to tam nepadalo. Trefoval jsem tyčky, břevna, a když už jsem brankáře překonal, balon se zastavil na brankové čáře. Nakonec dám gól po hlavičkovém souboji s gólmanem. Šlo o šťastný gól.

Díky sedmi bodům z posledních tří utkání máte alespoň klid na zimní přípravu…

To je pravda. Nicméně máme před sebou klasickou zimní přípravu, jak se říká, takovou tu bolavou. Ne že bych ji neměl rád, ale běhat zrovna v mrazu není mým koníčkem.

Hned v úvodu se do první slibné příležitosti dostali domácí, ale střelu Martina Hanuse brankář Pospíchal zneškodnil. O pět minut později odcentroval míč Heiník na Bogdaně, ale tomu chyběl před hostující brankou k míči snad půlkrok.

Domácí obraně Žďáru pořádně zatápěli. Následně totiž hlavička Martina Hanuse skončila na noze Lukáše, který trefil gólmana a střela Ondrušíka bez přípravy šla metr vedle. Poté se další ranou, tentokráte z dvaceti metrů, snažil prosadit Martin Hanus, ale Pospíchal míč vytěsnil na roh.

Ve 25. minutě Žižka našel výborným centrem znovu Martina Hanuse, jenže ten hlavičkoval nad břevno. Hlučín se dočkal čtyři minuty nato, když Ondrušík elegantním obloučkem poslal míč k tyči a domácí vedli. V závěru první půle se ozvali i hosté, ránu Michala z pětadvaceti metrů však Andrejko vyrazil mimo tyče a poradil si také se střeleckým pokusem Pohanky z ostrého úhlu.

Po změně stran tempo hry opadlo a mírně aktivnější se zdáli hosté, do zakončení se ale ne a ne dostat. Po hodině hry to zkusil chytrým lobem domácí Hudeczek, ale pálil nad. Na druhé straně střílel nepřesně Michal.

Pak Hudeczek vyslal dopředu Muchu, jenže jeho ránu vytěsnil Pospíchal na tyč. Vypadalo to, že hosté hromadí síly na závěrečný tlak, ten ale dlouho nepřicházel, a tak sedm minut před koncem zápasu poslal Žižka načechraný balon na hlavu Martina Hanuse, který se štěstím protrhl své podzimní střelecké trápení a přidal pojišťující branku domácího mužstva – 2:0.

„Myslím si, že šlo o zaslouženou výhru. Hlavně v prvním poločase jsme nepředváděli špatný fotbal, hráli jsme agresivně a hodně jsme se tlačili do šestnáctky soupeře. Ve druhé půli jsme byli pasivní a přenechali hostům iniciativu. Do vážné šance se ale v podstatě nedostali. Hodně nám hodně pomohl i brankář Andrejko, který tam vyřešil několik záludných situací. Pak jsme přidali druhý gól a zápas jsme v pohodě dohráli,“ zhodnotil zápas hlučínský kouč Petr Samec.

FC Hlučín – FC Žďas Žďár nad Sázavou 2:0 (1:0)
Branky: 29. Ondrušík, 83. M. Hanus. Rozhodčí: Duda – Priesol, Mikeska. ŽK: Malcharek, Ondrušík – Vomela

Hlučín: Andrejko – Žižka, Bogdaň (75. Polášek), Heiník, Malcharek – Hudeczek – Mucha (87. Váňa), F. Hanus (76. Ptáček), Lukáš – Ondrušík, M. Hanus. Trenér Petr Samec
Žďár nad Sázavou: Pospíchal – Veselý, Turek, Šindelka, Cipruš (78. Hlouš) – Bureš (85. Ločárek), Doležal, Michal, Vomela – Zedníček (87. Nedvěd), Pohanka. Trenér Libor Štourač

Jan Šimek

Od Hlučína se neočekává nic jiného než tři body. Cesta k nim by ovšem mohla být podstatně trnitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Petr Samec má totiž žďárské mužstvo perfektně nastudované. Moc dobře proto ví, že momentální výsledky hlučínského protivníka mohou mást.

„Podle různých komentářů a informací možná není současná pozice Žďáru v tabulce úplně adekvátní. Několikrát prohrál pouze o gól v utkáních, v nichž byl herně lepší než soupeř,“ poznamenal hlučínský kouč a ještě připojil několik postřehů: „Od svých svěřenců očekávám stoprocentní přístup a koncentrovanost. Myslím si, že je správný čas potvrdit tři body, které jsme si přivezli z Mikulovic. Podobně jako v duelu s Orlovou, jež tehdy byla také poslední, budu hráčům klást na srdce, aby nedošlo k podcenění.“

Ze žďárského celku nikdo zásadním způsobem nevyniká, takže nějaká speciální příprava zaměřená třeba na jednoho hráče není nutná. „Takovým směrem jsme se v přípravě neubírali. Nebylo to nutné,“ usuzoval Petr Samec a na závěr ještě odhalil, kdo se v současnosti nachází na hlučínské marodce: „Chybět možná bude Jan Wludyka, kterému se při zápase v Mikulovicích obnovilo zranění. Ve stavu zraněných je i Jirka Barcal. Tahle dvojice do utkání pravděpodobně nezasáhne.“

Pravděpodobná sestava
Andrejko – Polášek, Štefek, Heiník, Malchárek – Žižka, Bogdaň, F. Hanus, Lukáš – M. Hanus – Ptáček

Petr Dušek

Fotbalista, jenž patří stále Opavě, měl původně pokračovat v Orlové, za kterou odehrál celou loňskou sezonu. „Nedomluvili jsme se na smlouvě. Do vedení se dostal pan Poledník, se kterým jsem nebyl schopen najít společnou řeč. Nakonec údajně to nedopadlo, i proto, že Opava za mě chtěla velké peníze,“ řekl úvodem Roman Švrček.

Svou budoucnost řešil odchodem do Rakouska. „Patnáctého července končil v Rakousku přestupní termín, dostal jsem nabídku a během jednoho setkání jsem se domluvil na smlouvě,“ podotýká důrazný stoper, jenž se stal posilou rezervního týmu ATSV Ober-Grafendorf působícího v regionální soutěži.

Mimochodem za áčko tohoto klubu, působícího ve třetí nejvyšší rakouské soutěži, v minulosti hráli exopavští Václav Zapletal s Martinem Pulkertem.

Byť nastupuje Roman Švrček za rezervní tým, kvalita regionální soutěže ho překvapila. „Nejsou zde špatní hráči, v soutěži nastupují zahraniční fotbalisté ze zemí bývalé Jugoslávie, kteří do ní vnášejí kvalitu. Samotného mě úroveň mile překvapila. Jsou zde lepší finanční podmínky než třeba v první bosenské lize.“ přiznal obránce, který v minulosti působil krátce i ve slovenské Nitře.

Společně s ním kabinu okupuje také bývalý slovenský reprezentant a hráč Dynama Minsk Róbert Rak.

Roman Švrček vstoupil do svého druhého zahraničního angažmá v kariéře více než dobře. Svými výkony zaujal i trenéra prvního týmu působícího ve třetí lize. „Áčko mělo marodku a nějaké karetní tresty. Byl jsem povolán do prvního týmu, absolvoval jsem pár tréninků a nastoupil už i do zápasu,“ svěřuje se zkušený obránce.

„Trenér byl spokojen. Chce mě v áčku natrvalo, mám tak o čem přemýšlet,“ usmívá se Roman Švrček. Vzápětí dodává: „Musím ale brát v potaz to, že v lednu čekáme rodinu, narodí se nám holčička. Kdybych byl v áčku, musel bych v Rakousku bydlet a trénovat každý den.“

Nicméně zahrát si třetí rakouskou ligu je pro něj velká výzva a svým způsobem i zadostiučinění toho, jak se k němu chovali v Opavě. „Byl bych opět profesionálem. Vždycky jsem se chtěl fotbalem živit. Jde o to udělat správné rozhodnutí,“ podotýká obránce, jehož hráčská práva stále vlastní Opava. Věří, že se rozhodne správně.

„Když se zpětně ohlédnu, měl jsem v minulosti nabídku ze Žižkova a Vítkovic, rozhodl jsem se pro druhou variantu, což byla, když se zpětně ohlédnu, chyba. Taktéž jsem neměl z Hlučína chodit do Opavy. Snad se do třetice rozhodnu správně,“ přemýšlí nahlas Roman Švrček.

Práci přizpůsobil fotbalu

Jeho současná rakouská mise se skládá z jednoho tréninku a zápasu, během týdne tak chodí normálně do práce. „Fotbal je pro mě na prvním místě. Proto jsem si našel práci, která se dá s hraním skloubit. Chodím na šest a končím ve dvě,“ říká osmadvacetiletý stoper. Pracuje ve společnosti, která montuje díly pro sekačky John Deere.

Fotbalově taky nestrádá, připravuje se s Vítkovicemi. „Je to sice tým, který hraje krajský přebor, ale v kádru jsou zkušení hráči jako Knapp, Mikulenka, Prokeš nebo Bochňák, tréninky kvalitu mají. Navíc, když člověk chce, dokáže se dobře připravit,“ podotýká Roman Švrček.

Toho, že se dal na rakouskou cestu, nelituje, ba naopak. „Jsem opravdu spokojený. Když to srovnám třeba s Orlovou, je to úplně něco jiného. V Rakousku jsem poznal lidi, kteří nespekulují a hlavně drží slovo,“ pochvaluje si Švrček. „Vedle fotbalu si chci také zdokonalit jazyk, a kdyby vyšla třetí liga, vůbec bych se nezlobil. Je mi osmadvacet, fotbalově mrtvý se v žádném případě necítím,“ usmívá se vytáhlý stoper a dodává:

„Jediné, co mi chybí, jsou opavští fanoušci, takové už asi nikdy nepotkám.“