Daniel Bartl Autor: DENÍK / František Géla

Hostoval v Čáslavi a Hlučíně. Jak se nakonec ukázalo, právě hlučínské angažmá bylo pro něj osudové. Tehdy druholigový tým vedl jeho otec Jiří, mimochodem bývalý vynikající fotbalista a posléze i kouč.

Daniel Bartl se stal klíčovým mužem sestavy Slezanů. „Spolupráce s otcem mi hodně pomohla, byl na mě tvrdý, nastartoval mě. Jemu a Hlučínu za hodně vděčím,“ svěřuje se Daniel Bartl, v současné době hráč Mladé Boleslavi.

Po sestupu Hlučínských zamířil na Žižkov. Jeho výkony šly nahoru a v červenci se zpod televizního vysílače stěhoval do města škodovek. Na svém kontě má aktuálně sedmatřicet startů v nejvyšší soutěži, ve kterých vstřelil jeden gól. Vyzkoušel si už taky, jak chutná Evropská liga. Na Hlučín nezapomněl, naposledy se 
v jeho dresu představil na nedávném exhibičním zápase.

Dane, tak z Hlučína až do ligy…

Dá se říci, že díky Hlučínu jsem tam, kde jsem. Byla to pro mě perfektní štace, rád na ni vzpomínám. Byl jsem tady maximálně se vším spokojený. Když to shrnu, Hlučín mě nakopl do ligy.

Nyní hrajete v Mladé Boleslavi, dá se říci, že podzimní část se dá zařadit k nejlepším ve vaší dosavadní kariéře?

Dostal jsem se do základní sestavy, což bylo skvělé. Mohu říci, že z mého pohledu byl podzim úspěšný, ale v posledních třech kolech jsem kvůli zranění nehrál, což mě štve. Myslím si, že mám na víc, a na jaře si chci opět říci o místo v základu. Udělám pro to maximum.

Mladou Boleslav trénuje Karel Jarolím. Jak se vám pod ním pracuje, je opravdu tak tvrdý?

Jako každý trenér chce po nás disciplínu. S tím problém nemám. Je tvrdý, ale to k fotbalu patří. Výsledky máme.

Současné výsledky Mladé Boleslavi jsou takové, jaké jste očekávali, nebo to mohlo být lepší?

Máme solidní tým, je dobře poskládaný. Věřím, že jsme ještě neřekli poslední slovo a na jaře se porveme o třetí příčku zajišťující účast v pohárové Evropě. Minimálně čtvrtý flek musíme udržet.

Nyní hrajete v Boleslavi, ale původně jste měl nakročeno ze Žižkova do Holandska…

Byl jsem tam na testech, ani nevím, proč to nedopadlo. Nakonec jsem skončil v Boleslavi a jsem za to rád. Opět se prokázalo, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Možnost zahrát si v cizině jste ale nezavrhl…

Zahrát si v zahraničí je snem každého fotbalisty. Záleží ale na mně, musím makat, podávat stabilní výkony, tak aby si mě někdo všiml.

S fotbalem jste začínal v ostravském Baníku, ale na Bazalech jste šanci nedostal…

Stejně jako můj otec jsem vždycky chtěl hrát ligu, chtěl jsem se mu vyrovnat. Nakonec jsem si svůj sen splnil, chci
v lize setrvat co nejdéle. Ze začátku to ale tak nevypadalo, chodil jsem po hostováních – ať 
v Čáslavi nebo v Hlučíně – nakonec se to povedlo. Člověk se nesmí nechat otrávit a musí vydržet. Odchovanci to mají vždycky těžší.

Už jste se natrvalo zabydlel v Čechách, nebo základnu máte v Ostravě?

Bydlím v Čechách. S maminou máme ale byt v Ostravě, jsem pořád Ostravák, a až ukončím kariéru, chtěl bych se vrátit a bydlet tady.

A třeba si zahrát za Baník?

Momentálně to neplánuji. 
V Baníku se toho hodně změnilo, pomalu už tam nikoho neznám, ale nikdy neříkej nikdy.

Když hrajete proti Baníku, cítíte nějaké zvláštní mrazení v zádech?

Lidé v klubu se hodně protočili, ti z mojí éry už tam nejsou, takže ani mrazení žádné nebylo. Navíc vzhledem ke zdravotním problémům jsem proti Baníku ani nastoupit nemohl, což bylo škoda. Snad si to vynahradím na jaře.

S otcem hodně řešíte fotbal?

Bavíme se o něm. Rady mi stále dává, tím, že jsem starší, tak ne už tolik. Je zapálený pro fotbal, já si od něj nechám vždy rád poradit.

Váš otec koketoval s myšlenkou, že by se k fotbalu vrátil. Jaká je situace nyní?

Bylo by to hezké, kdybychom se ještě někdy spolu potkali v jednom týmu, co bude, ale nikdo neví. Momentálně se mu trénovat nechce, je spokojen se svou prací.