Marcel Lička Autor: DENÍK / František Géla

Bratr mladšího Maria a syn slavnějšího otce Vernera volná místa ve svém diáři hledá velice těžko. Je totiž hodně vytížený člověk. Kromě trénování ve třetiligových Kunicích ho můžete vídat také na televizních obrazovkách. A to především při sledování Ligy 
mistrů nebo Evropské ligy. Funguje jako fotbalový expert České televize, pro niž spolukomentuje zápasy.

„Baví mě to, ale svůj směr v tom nehledám. Zaměřuju se na přípravky a fungování u A
-mužstva v Kunicích,“ zamyslel se nad prací v médiích Marcel Lička a odpovídal na další otázky.

Je vaše kariéra nějakým způsobem spojena s hlučínským klubem?

Kariérně s Hlučínem nejsem spojen nijak. Odmala jsem kopal v Baníku. Odešel jsem do Francie a pak přes Baník zpět do Prahy. V Hlučíně jsem vyrůstal a na Rovninách mám babičku. Právě zde a taky v nedalekých Hošťálkovicích jsem strávil x hodin. A to i přímo na tomto hlučínském hřišti.

Trénoval jsem tady individuálně s taťkou anebo pak asi i dva týdny s panem Hajným, když jsem hrál 
v Polsku. Jsem Prajzák. Do tohoto regionu patřím, což mi nikdo neodpáře.

Máte za sebou spoustu angažmá. A to i v zahraničí. Kde by se momentálně dalo říct, že jste doma?

Bydlím v Praze, ale celkově jsem světoběžník. Praha je však má centrála, z níž vyrážím buď doprava, anebo doleva. Nedávno jsem strávil například čtrnáct dní v Argentině. Z Prahy se zkrátka snáze dostanu do světa. Je tam letiště a další věci, proto jde o ideální výjezdový bod.

S fotbalem na té nejvyšší úrovni jste skončil. Čemu se v současnosti vlastně věnujete?

Aktivit je celá řada. Momentálně funguji jako asistent u áčka v Kunicích, které hrají asi čtvrtým rokem Českou fotbalovou ligu. V klubu třetí sezonu trénuji přípravky. Stále jsem 
v nějakém fotbalovém dění.

Naplňuje vás trénování malých dětí?

Když jsem přišel k přípravkám, bylo tam zhruba dvanáct dětí od šesti do deseti let. Za poslední tři roky jsme se rozrostli na třiačtyřicet dětí. Mám na povel mladší a starší přípravku. Nemůžu opomenout ani baby foot, který je určen dětem ve věku okolo čtyř a pěti let. Na 
8. února je v Hlučíně naplánován halový turnaj, jehož se účastní i přípravka kunického klubu. I když jsem v Praze, přemýšlím o tom, jak dotáhnout kluby z Prahy na Ostravsko.

Fotbaloví příznivci vás stoprocentně postřehli i na televizních obrazovkách. Spolukomentujete utkání pro Českou televizi. Na kolika zápasech se měsíčně podílíte?

Patřím do určité skupinky lidí, jež si Česká televize vybrala 
v rámci spolukomentování fotbalových přenosů. Osobně jsem se chtěl spíše věnovat Evropské lize a Lize mistrů. Samozřejmě v případě potřeby jde i o Gambrinus ligu. Je to nárazová práce. S Českou televizí jsem domluvený na tom, že spolukomentovat budu dvakrát třikrát do měsíce, abych lidi moc neotravoval (úsměv).

Nepřemýšlel jste, že byste se stal profesionálním fotbalovým komentátorem nebo třeba novinářem?

Neuvažoval jsem nad tím, že bych se tím nějak živil nebo něco takového. Zajímalo mě, jak to vypadá z druhé strany. Z pohledu novinařiny nebo televize. Co si budeme říkat, bez masmédií by fotbal neměl ohlas mezi lidmi. Baví mě to, ale svůj směr 
v tom nehledám. Zaměřuju se na přípravky a fungování u A-mužstva v Kunicích. Chci být spíš na hřišti než sedět někde 
v křesle.

Během své kariéry jste vystřídal celou řadu klubů. Na který z nich nejraději vzpomínáte?

Nejspokojenější jsem byl asi ve Španělsku. Šlo o klub UD Haradada, který hrál třetí nejvyšší soutěž. Město se nacházelo na jihu země pod Alicante. Španělský fotbal, to je pohledný fotbal. Spousta krátkých přihrávek a tak dále. Lidé u nás znají styl Barcelony, ale když se podíváte na tamní druhou třetí ligu, filozofie je podobná.

Hlavní je bavit diváka. Můžete vyhrát dvakrát třikrát za sebou 1:0 po špatném výkonu a lidé vám to oklepou 
o hlavu víc, než pokud prohrajete třeba 3:4, ale hrajete dobře.

Co jiná působiště?

Rád vzpomínám také na dva roky strávené v Górniku Zabrze. V první sezoně jsem byl vyhlášen nejlepším cizincem polské ligy.

Fotbal a život v Zabrze jsou asi dvě rozdílné věci. Jak se vám tam žilo? Přece jenom Katovicko, to je 
v očích mnoha lidí šedá průmyslová zóna. Zastáváte stejný názor?

V době, kdy jsem tam byl, mi bylo řečeno, že je v té oblasti snad třicetiprocentní nezaměstnanost, což je velká cifra. Prostředí je špinavé. Jestliže někdo přijede do Prahy nebo do Ostravy, bude tvrdit, že se jedná 
o špinavá města. V oné části Polska je to několikanásobně horší.

Górnik je momentálně druhý v nejvyšší soutěži. Na polské poměry se přitom jedná o „malé“ město s ani ne 200 tisíci obyvateli, které hraje Ekstraklasu…

Polská liga je hodně vyrovnaná. V Ekstraklase jsou kluby, které pravidelně hrají nahoře, jako Wisła Krakov nebo třeba Legia Varšava. Snad v každé sezoně ale někdo další nečekaně vyletí k výšinám. Zmiňme třeba Wrocław, Cracovii a teď třeba právě Zabrze. Je to o dvou třech silných klubech a zbytek se mění.

Gambrinus ligu jste si naposledy zahrál v Kladně. Co tenkrát vlastně stálo za vaším odchodem z klubu?

Po návratu do Česka mi vadil chaos v klubech. Setkal jsem se s případy, kdy klub dluží, slibuje a neplatí. Negativně se to odráží také v kabině. Klub tehdy většinou nemyslí na fotbal, ale na jiné věci. Se sportem to nemá nic společného. Proč bych se měl tedy někde trápit?

Třeba 
v Kladně byla prioritou záchrana. Pokud ale hráč nedostane pět měsíců výplatu a přemýšlí nad tím, z čeho bude splácet hypotéku a bydlení, ale neuvažuje nad tím, že v sobotu nebo neděli hraje s Baníkem či se Spartou důležitý zápas, je to špatně. Raději budu hrát fotbal pro zábavu, než abych jen přežíval v lize.

V republice už máte po francouzské štaci zpátky také bratra Maria. Upsal se pražské Slavii, která však zůstává daleko za očekáváním. Jak váš sourozenec vůbec snáší špatné výsledky klubu?

Slavia je sice v tabulce dole, ale má krásný stadion, tři tréninková hřiště. Neříkám, že jde o něco světoborného, ale klub je na nějaké úrovni. Je velký předpoklad, že se na jaře výsledkově zvedne. I když hraje u spodu, má k záchraně blíže než třeba Bohemka či Baník. V tomhle směru se jedná o logický krok. To, jak to bude vypadat dále, záleží na Mariovi. Fakt, že přišel z Francie, je sice hezký, ale nejdůležitější jsou výkony.

Máte na sebe s bratrem nyní více času? Oba se přece jenom zdržujete v Praze.

Vidíme se více, než když byl 
v Brestu, ovšem zas až taková sláva to není. Pokud řeknu, že se za dva týdny vidíme jednou dvakrát, je to hodně.

Marcel LičkaNarozen: 17. července 1977
Post: záložník
Působiště: Baník Ostrava, Slavia Praha, Chmel Blšany, Viktoria Žižkov, Tescoma Zlín, Górnik Zabrze, Dyskobolia Grodzisk Wielkopolski (oba Polsko), UD Haradada (Španělsko), Kladno, Kunice

Autor: Redakce