Vladimír Coufal (ve žlutomodrém) Autor: DENÍK / František Géla

6.12.2012 10:15

Liberec – V posledním kole na Julisce vystřídal na posledních cirka sedm minut Michaela Rabušice. Liberec v tu chvíli sice prohrával s Duklou 0:3, ale bývalý pravý bek Slezského FC Vladimír Coufal nastřádal první prvoligové minuty. Po vážném zranění čéšky se vrátil do plného zápasového zatížení.

Dobré výkony v juniorském týmu Slovanu neušly pozornosti trenéra Jaroslava Šilhavého. Při posledních dvou ligových kolech tak byl Vladimír Coufal připraven alespoň na liberecké lavičce náhradníků. V domácím utkání s Plzní šanci ještě nedostal, ale o týden později bylo všechno jinak.

„Juliska je nejspíš můj osudový stadion. V minulosti jsem si zde odbyl druholigovou premiéru v dresu Hlučína. Tehdy ještě pod zaskakujícím trenérem Honzou Schulmeistrem, jenž asi na dva zápasy nahradil odvolaného kouče Daňka. No, a teďka se všechno opakuje v naší nejvyšší soutěži,“ uvedl Vladimír Coufal.

Šest nebo sedm minut je na nějaké obsáhlé soudy příliš krátká doba, přesto talentovaný krajní obránce postřehl několik zásadních rozdílů. „Oproti druhé lize se zde hráči prezentují kvalitnější prací s balonem a vyššími kombinačními schopnostmi,“ vysvětloval.

Esemesky z domova

Vladimír Coufal je odhodlaný prosadit se do základní sestavy Liberce. Konkurence na jeho postu je ovšem obrovská. Slovan po prodeji Theodora Gebre Selassieho do Brém totiž koupil ze Sparty Ondřeje Kušníra. V posledních zápasech navíc na pravém beku dostal příležitost i Sergej Ljulka.

„Nebude to nic jednoduchého. Přece jenom Ondra strávil několik let v pražské Spartě. Každopádně na konci podzimu šly mé výkony nahoru. Snad se bude dařit i v přípravě. S trenérem jsme mou pozici v mužstvu zatím neprobírali. Kdybych po zimní přípravě cítil, že mé vyhlídky nejsou moc dobré, rád bych si s ním promluvil,“ poznamenal Vladimír Coufal a ještě připojil několik postřehů:

„Pár ligových minut z Julisky jsou možná takovou první vlaštovkou. Chtěl bych tímto poděkovat i mému nejlepšímu kamarádovi Danielu Černajovi a také taťkovi, kteří mě neúnavně podporují a po zápase mi poslali i esemesky s gratulacemi. Do základu Liberce se chci prosadit.“

Věčný hecíř Lukáš Vácha

Bývalý obránce Slezského FC nebo Hlučína se po vzoru Opavanů Jana Nezmara a Vojtěcha Hadaščoka rychle sžil s městem pod Ještědem. Momentálně už trefí skoro všude. „Je to moc pěkné město. Orientaci jsem získal tak po měsíci. Mám pěkný byt blízko nákupního centra. Všechno je super,“ mínil.

Zmíněný Jan Nezmar s Vojtěchem Hadaščokem mu pomohli s adaptací na místní podmínky. „Díky „Nezmičovi“ a „Hadovi“ jsem se v kádru rychle zabydlel. Patří jim můj dík,“ děkoval Vladimír Coufal. V mužstvu Slovanu získal i další přátele. Zbyňka Musiola anebo bouřliváka Lukáše Váchu, jenž na podzim obdržel v pěti zápasech hned tři červené karty.

„Lukáš je vítězný typ. Neskutečně špatně snáší porážky. I v tréninku hrajeme různě o čokolády a pořád se hecujeme. Myslím si, že některé karty přijít nemusely. Každopádně, nevím, jak dlouho na severu Čech zůstane. Zajímají se o něj týmy z ligy i zahraničí. Těžko říct, jestli ho Liberec udrží,“ pokračoval.

Velké loučení s „Nezmičem“

Liberecký podzim je spjatý s jednou obrovskou událostí. V pětatřiceti letech se rozhodl ukončit kariéru aktivního fotbalisty Jan Nezmar. Legenda nejen Slovanu, ale i Slezského FC bude dál pokračovat jako sportovní ředitel klubu. „Klobouk dolů za to, co mu připravili místní fanoušci. Krásné transparenty, ovace. Byla to velká událost. Honza se nedokázal ubránit slzám. Škoda že jsme duel s Plzní prohráli. Všichni chtěli, ať se rozloučí vítězstvím,“ řekl na adresu čestného člena Klubu ligových kanonýrů, jemuž okamžitě po střídání šel potřást rukou i trenér Plzně Pavel Vrba.

Celkově v Liberci s první polovinou sezony spokojeni nebudou. Aktuálně až devátá příčka tabulky se vůbec neshoduje s klubovými ambicemi. Slovan hodně doplácel na zahozené šance. Jinak by byl podstatně výše. „Neproměňování gólovek je pro nás asi největším kamenem úrazu. Z jasné pozice nedáme gól a soupeř nás potrestá. Takhle to bylo pořád. Musíme se zvednout. S naším kádrem bychom měli v pohodě hrát okolo třetího místa,“ litoval liberecký obránce.

Opava podle něj půjde nahoru

Zlomená čéška dost citelným způsobem zabrzdila rozlet Vladimíra Coufala na severu Čech. S odstupem času to označuje jako nejvážnější zranění své prozatímní kariéry. „Táhlo se to snad čtvrt roku. Dva měsíce jsem navíc nemohl dělat absolutně nic. Při prvním zápase za juniorku po návratu mě to bolelo. Kondiční trenér mi ale říkal, že se to musí patřičně rozhýbat. Měl pravdu, potom už bolesti přestaly. Plně jsem se uzdravil na konci října,“ vracel se v čase.

Už brzy se také vrátí do Slezska. Doma nebyl dobré tři měsíce. „Nikdy bych nečekal, že to řeknu, ale stýská se mi. Na Vánoce přijedu zpátky a pobudu zde asi tři týdny. Třetího ledna nám začíná příprava v Liberci. Těším se na rodinu, přátele. Musím všechny objet,“ sestavoval plány Vladimír Coufal, jenž samozřejmě sleduje i druholigové výkony Opavy.

Nechce se mu věřit, že SFC je v současnosti poslední: „Pravidelně si volám s Matějem Hrabinou a Lumírem Sedláčkem. Nemyslím si, že se na těchto příčkách bude Opava v jarní části držet příliš dlouho. Co jsem slyšel, pod trenérem Davidem Vavruškou šly výkony nahoru. Mrzí mě to kvůli výborným fanouškům. Současný opavský kádr má podle mého na to, aby hrál okolo pátého místa.“

Petr Dušek

Autor: Redakce