Hned několik hráčů ze současného kádru fotbalového Frýdku-Místku má hlučínskou minulost. I to byl důvod, proč byl sobotní vzájemný duel tak vyhecovaný. Jedním z fotbalistů, kteří prošli oběma kluby, je i osmadvacetiletý záložník Zdeněk Skotnica. Odchovanec Válcoven pamatuje historicky první roky hlučínského klubu ve druhé nejvyšší soutěži. Dokonce v jeho barvách nasbíral i šestačtyřicet druholigových startů, které okořenil šesti góly.
V sobotu vyběhl na hlučínský trávník ve frýdeckém dresu jako střídající hráč. Tři minuty před koncem mohl jednomu z aspirantů na postup zajistit alespoň bod. Bohužel se tak nestalo, jeho hlavička gólové parametry neměla. „Michal Švrček poslal hlavou míč do šestnáctky, Bačík na sebe navázal obránce a já věděl, že budu sám. Jenomže jsem přestřelil, je to škoda, mohli jsme mít alespoň bod,“ povzdechl si Zdeněk Skotnica.
Frýdek tak po dvou výhrách poprvé na jaře ztratil. „Byli jsme mírným favoritem, sami jsme čekali, že si bod minimálně odvezeme, jenomže stačí, když člověk deset minut zaspí, a je zle. Proti Hlučínu se dvougólové manko těžko dohání,“ uznal záložník Frýdku.
Celek z Lipiny přišel touto porážkou o vedení v soutěži. „Ještě nic není ztraceno, dokonce soutěže chybí, tuším, ještě jedenáct kol. Pro nás budou klíčové domácí duely s Třincem a Prostějovem,“ míní Zdeněk Skotnica.
Vraťme se ještě jednou k sobotnímu derby, na trávníku i obou lavičkách to docela jiskřilo. „Vzájemně se známe. Řada z nás v Hlučíně hrávala. Někteří kluci si spolu volají, proběhlo i nějaké to oboustranné hecování,“ pousmál se exhlučínský záložník. Ještě pro upřesnění, kromě něj v Hlučíně hrávali také Radek Gulajev, Václav Mozol, Radek Coufal a samozřejmě i trenér Milan Duhan.
Zdeněk Skotnica hrával za Hlučín naposledy před sedmi lety. Poté z kolotoče velkého fotbalu vypadl. „Pod trenérem Radkem Látalem jsem odehrál ve Frýdku slušnou sezonu, Frýdek mě chtěl na přestup, ale nakonec se s panem Kotem nedomluvil na financích,“ vzpomíná fotbalista, který nastřádal i osm startů za Dolní Benešov, který tehdy hrával MSFL.
Šikovný fotbalista trochu nečekaně skončil v divizním Frenštátu. „Frenštát Hlučínu požadovanou částku vyplatil, což mě docela překvapilo. Po třech měsících jsem si utrhl achilovku a bylo zle. Tři čtvrtě roku jsem si nekopl do balonu,“ vzpomíná na nepříliš zdařilé období své kariéry.
Pod Radhoštěm zůstal ještě rok a sáhl ke změně dresu. „Potkal jsem se s Mírou Matušovičem, tehdy ještě hrál na Kypru, ale manažersky dělal Havířov, domluvili jsmes se na podmínkách a já dva roky zůstal v Havířově,“ pokračuje v povídání Zdeněk Skotnica. Na své poslední štaci přestal mít technicky dobře vybavený záložník z fotbalu radost. „Hráli jsme pořád o záchranu, základem byla defenziva a to mě moc nebavilo,“ přiznává Skotnica.
Vysvobození přišlo z Frýdku, na dvouzápasový test ho pozval Karel Orel. „Asi jsem se líbil. Nabídli mi, ať s týmem absolvuji zimní přípravu. Nakonec si mě nechali. Uvidím, co bude v létě. Ve Frýdku hostuji, ale klub má na mě opci,“ prozradil zkušený záložník. Do Frenštátu se už asi nevrátí. Tamější klub spadl z divize do krajského přeboru, ve kterém mu patří poslední příčka. „Není to tak dávno, co Frenštát fotbalově šlapal. Se mnou tam byl například Fromelius nebo Lokša, ale jak se říká, vyschl pramen a klub uvadá,“ poznamenal bývalý hráč Frenštátu Zdeněk Skotnica.
Byť ve Stovkách panují profesionální podmínky, Zdeněk Skotnica chodí normálně do práce. „Mám dobré zaměstnání, dělám už pět let obchodního zástupce. Ale stíhat se to dá, sice je to někdy náročné, ale šel jsem do toho, musím bojovat,“ zdůraznil osmadvacetiletý fotbalista. „Do práce chodím na šest, pak po prvním tréninku a po druhém znovu, a k tomu mám doma ještě čtyřletého syna,“ popisuje náročný den.
„Fotbalem se bavím, mám z něj radost. Když nehrají za áčko, jdu s béčkem. Oba týmy se snaží hrát hodně ofenzivně a to je podle mého gusta,“ uzavřel Zdeněk Skotnica.
Autor: Roman Brhel